Muž ze železa: Chuck Sipes (10)

Muž ze železa: Chuck Sipes (10) Přiznejme si to – kulturistická soutěž není kdovíjaká zábava. Běžní návštěvníci chtějí vidět opravdovou show, to za prvé, proto pořadatelé už od 50. let minulého století zvali do programu artisty, tanečníky, akrobaty a vzpěrače. Za druhé, sami kulturisté dlouho bojovali s předsudkem, že jejich svaly nemají sílu. Součástí soutěží se proto staly exhibice s činkou, případně tradiční silácká čísla, jaká předváděli závodníci Mike Dayton, Don Ross a Franco Columbu v USA, John Citrone v Anglii nebo Arthur Robin ve Francii. Nejlepší z nejlepších však byli tito dva – Bill Pearl a Chuck Sipes. Sipes viděl Pearlovo vystoupení na jednom trhu v Sacramentu a rozhodl se dát dohromady své vlastní. Oproti Pearlovi zařadil jiná čísla, jako prorážení 15 cm hřebu skrz dřevěnou desku, nebo ohýbání ocelové stavební kulatiny, u nás známé jako „roxor“ (je na povrchu ovinutá spirálovým nálitkem). Někdy začínal ohyb v ústech, přes krk nebo přes hlavu, jindy napodobil slavného anglického siláka Thomase Tophama: natáhl paži a švihnul tyčí proti ní. Kulatina se ohnula kolem předloktí a Chuck dokončil ohyb rukama v předklonu před tělem. Sipes měl široké, mozolnaté a nesmírně silné ruce se zápěstím 19 cm, k tomu masivní předloktí 43 cm – 45,5 cm a napnutý biceps přes 50 cm. Program pokračoval nafukováním termoforu, trháním řetízků, balíčků karet a tlustých telefonních seznamů. V roce 1968 Sipes nadzvedl vleže na zádech pažemi předek automobilu Ford Ranchero. Podle odhadu tady po krátké dráze udržel váhu okolo 700 kg. Přečtěte si, co o tom napsal v časopise IRONMAN (November 1968). „Abych získal sílu na takové výkony, provádím tzv. silová držení. Jde o to, že v pozici benčpresu držím na pažích váhu až o 50 kg těžší, než vytlačím. S ní udělám 2-3 lehká pokrčení loktů a pak ji držím až 20 sekund. Za druhé, jedním z nejdůležitějších pomocných faktorů je hodně těžkých dřepů. Vynucené dýchání mi pomáhá vybudovat zásoby nosné síly. Dělal jsem opakování dřepů s 305 kg. Když zvedám auto, položím se pod něj a rukama uchopím nárazník na šíři ramen. Pak mocně zatlačím a když dojde ke stlačení pružin pérování, vsunu pod něj také kolena. Dále udělám most a vší silou celého těla nadzvednu předek auta, aby někdo z diváků mohl vytáhnout zpod pneumatiky dolarovou bankovku, kterou jsem tam umístil.“ Jak snadné, že? Na fotografiích Sipes nadzvedává automobil, na dalším záběru ohýbá hřebík a na třetím snímku z MS 1970 (je úplně vpravo s číslem 34) je vcelku vidět, proč prohrál s Ahmetem Enunlu (uprostřed č. 27). Rubriku KRONIKA připravuje JOSEF ŠVUB