Portrét oslavence: Alexander Kurlovič

Na to číslo časopisu Štart z roku 1984 dobře pamatuji, a taky jsem si jej vyhledal v archivních složkách. Text nese název „25 x 3 s nejsilnějšími,“ podepsáni jsou Ľudovít Major & A. Gavrilovec a jedná se o 25 otázek třem tehdy nejsilnějším vzpěračům světa, králi Pisarenkovi, korunnímu princi Kurlovičovi a černému koni Guňaševovi. Vybírám odpovědi oslavence, nyní 55letého Kurloviče (nar. 28. července 1961). Mnozí experti jej dodnes pokládají za technicky nejlepšího lehkého supra všech dob.

ALEXANDER KURLOVIČVýška: 185 cm, váha 125 kg, hrudník 124 cm, biceps 49 cm, pas 97 cm, stehno 73 cm, lýtko 46 cm, krk 57 cm. 

„Miloval jsem fotbal, ale starší bratr Nikolaj mne v 9 letech přivedl do činkárny. Vzpírat jsem začal v roce 1974 u trenéra Kačkova v běloruském Grodně. Vážil jsem 40 kg, trhnul jsem 45 kg a nadhodil 55 kg, brzy nato i 70 kg, což byl rekord republiky. Během let jsem vyrostl ze 150 cm na 185 cm, přibral na 125 kg a prošel všemi kategoriemi od 48 kg do supertěžké. Mojí nejoblíbenější disciplínou je trh, osobní rekord ve dřepu mám 400 kg. Z jídla mám nejraději pirohy s mlékem.“

Kurlovič kronika

Na závěr Kurlovič prohlásil, že v roce 2000 bude rekord ve dvojboji okolo 500 kg. A podívejme, jakým byl špatným prorokem…V prosinci 1984 Kurloviče a Pisarenka zadrželi celníci na letišti Mirabel Airport v Montrealu, když pašovali do Kanady anabolické steroidy. Dostali pokutu 450 dolarů, od sovětské federace vzpírání dvouletý dištanc a byl jim odebrán titul “Zasloužilý mistr sportu”. Svůj čin Kurlovič později nazval „hloupostí mládí.“

VIII. Spartakiáda národů SSSR, 30. 7. 1983, Moskva

V supertěžké váze ohlásil Kurlovič pokus na 260 kg, které s nadlidským úsilím vzepřel. Pokus na SR 265 kg nahlásil Vladimír Marčuk, činku bohužel ani nepřemístil. Čtvrtým pokusem na 261 kg zkoušel světový rekord Sergej Didyk a uspěl. Anatolij Pisarenko zkoušel mimo soutěž 261,5 kg, které přemístil, ale nevyrazil. Na stejnou váhu šel Marčuk, činka jej však srazila na záda. Výsledky: 1. Kurlovič 460 kg (200+260 kg), 2. Pisarenko 460 kg (205+255 kg), 3. Guňašev 450 kg (200+250 kg).

MS 1987, 13. září, Ostrava

Odborníci mají shodu v tom, že na ostravském prkně se odehrál jeden z nejúžasnějších soubojů supertěžkých borců v historii. Taraněnko trhnul 202,5 kg, Krastev dal druhým pokusem 205 kg. Kurlovič získal náskok s 212,5 kg, ale málem už odepsaný Krastev požádal o světový rekord 216 kg a činku zvedl! V nadhozu však Bulhar zvládl jen 245 kg. Kurlovič zapsal 260 kg na výhru, nicméně Taraněnko dostal nad hlavu světový rekord 265,5 kg! Poté Kurlovič nahlásil 266 kg a činku zvedl, rozhodčí však jeho pokus neuznali. Kategorii ale stejně vyhrál Kurlovič s dvojbojem 472,5 kg, protože byl nejlehčí. Tři různé světové rekordy na jedné soutěži! Pokud by byl Kurlovičův nadhoz schválen, mohl dosáhnout součtu 477,5 kg. (Pozn. red.: Čtenáře denníku Šport informoval i z tohoto klání jeho tehdejší expert na těžkou atletiku Ľudo Major, stejně jako z následujících olympijských her 1988 v Soulu.)

OH 1988, 29. září, Soul, Korea

Kurlovič v podstatě bez konkurence vyhrál s dvojbojem 462,5 kg (212,5 + 250). O dva roky později na ME v Dánsku Kurlovič zvítězil s dvojbojem 467,5 kg.

OH 1992, 4. srpna, Barcelona

Po rozpadu SSSR Kurlovič i Taraněnko reprezentovali Bělorusko. Kurlovič znovu vyhrál s dvojbojem 450 kg (205 + 245). V mezidobí soutěžil v německé Bundeslize a v roce 1995 byl potrestán ročním zákazem startů za pozitivní test na anabolika.

Kurlovič v roce 1994. 

 

OH 1996, 30. července, Atlanta

Kurlovič si 25 dnů před hrami natáhl vazy. Vzpíral se zraněnou kyčlí a s dvojbojem 425 kg dosáhl pouze na 5. místo.

Trojnásobný mistr SSSR, dvojnásobný mistr Evropy, čtyřnásobný mistr světa, dvojnásobný olympijský vítěz a absolvent fakulty fyziky a pedagogiky v Grodnu dnes působí jako rozhodčí IWF a člen technické komise. Pracuje na postu trenéra, váží 103 kg a třikrát týdně kondičně cvičí s 50 kg činkou.

 

Videozáznam souboje mezi Leonidem Taraněnkem a Kurlovičem

Další videa najdete ZDE.