Portrét z minulosti: Filippo Bottino

| KRONIKU M&F ONLINE připravuje JOSEF ŠVUB

(s použitím textu G. Boniniho)

Tragický závěr I. světové války zasáhl také sport, neboť MOV vyloučil z olympijských her v roce 1920 Němce s Rakušany a v roce 1924 ještě jednou Němce. Olympiád v Antverpách a v Paříži se tak nezúčastnili špičkoví němečtí borci Görner, Mörke a Strassberger, stejně jako Rakušané Aigner a Swoboda. Novou francouzskou elitu zastupovali Cadine a zejména senzační nováček Rigoulot, uvolněných pozic plně využil italský atlet Bottino, narozený v Janově 10. prosince 1888. Na OH v Antverpách vyhrál těžkou váhu (měl asi 94 kg) s trhem levou paží 70 kg, nadhozem pravou paží 75 kg a soupažným nadhozem 120 kg. Ovšemže, výsledek to byl chabý, neboť jej převýšila řada borců z kategorie do 82,5 kg, mějme ale na paměti, že rozhodčí nasadili vysokou laťku a sledovali provedení každého zdvihu neobvykle přísně.

Filippo Bottino


O čtyři roky později v Paříži Bottino skončil v šestiboji až šestý, přestože se značně zlepšil.

Bottinovým forte byl soupažný tlak, kde držel světový rekord 116 kg (1922), nicméně o pár let předtím, roku 1913 ve věku 25 let, vytlačil v Savoně 122 kg a nadhodil 155 kg; nejsme ale jistí, jestli šlo o tzv. čistý nebo kontinentální styl – jako mnozí jiní italští vzpěrači, Bottino snadno přecházel mezi oběma styly bez znatelného rozdílu ve výkonech! Magazín Gazetta dello Sport potvrdil nadhoz 150 kg jako italský rekord, dva další dokumenty jasně píší o 155 kg. Když žurnál Lo Sport Illustratto otiskl v lednu 1923 Bottinův portrét, připsal mu k dobru kontinentální nadhoz 145 kg (1916), čistý nadhoz 130,3 kg, čistý tlak 116 kg, soupažný trh 95,3 kg, nadhoz levou paží 80 kg plus tlak 122 kg ze Savony 1913. Velmi dobrý výkon podal i v tlaku s rozdělenou váhou zdvihem 100,8 kg z roku 1916. J

elikož italská federace nebrala do úvahy starší zdvihy před válkou, Bottino byl držitelem rekordu v trhu 105 kg (předtím E. Scurri 115 kg a T. Camillotti 110 kg). V národním měřítku Bottino nezakusil porážku od roku 1911 až do roku 1925, plných čtrnáct let. Jeho kariéra byla dlouhá, od 3. místa na přeborech Ligurské oblasti 1906 po 2. místo na mistrovství Itálie 1933, kdy již dovršil 45 let.

Klidný a tichý silák žil v ústraní až do 18. října 1969. Toho dne, krátce před 81. narozeninami, zemřel.