Mládí Sergio Olivy (4)

duben-oliva_zada_copy.jpgV patnácti letech (1956) jsem nastoupil do kubánské armády prezidenta Fulgencia Batisty (*). Otec, který mne přihlásil, musel o mém skutečném věku zalhat, protože přijímali až od osmnácti.

Jedna z mých nezapomenutelných vzpomínek se týká hledání partyzánů v džunglích okolo Suguadetanamo v provincii Oriente, Las Coloradas a v horách Sierra Maestra. Neměli jsme výstroj, dobré jídlo a dokonce ani kde spát. Z ničeho nic jsem v porostu zahlédl rozmazanou postavu. Na zlomek sekundy jsme na sebe pohlédli. Postava měla vlasy až na ramena a já myslel, že je to žena. Takže jsem polevil v pozornosti, ovšem byl to partyzán, který zvedl pušku a střelil mne do pravé paže. Pak jsem spatřil jeho dlouhý plnovous. Odvezli mne k doktorovi a ten řekl, že mi pravá paže zřejmě už nikdy nebude k užitku. Omyl! Díky své konstituci, odhodlání a samozřejmě požehnání patronky Kuby, La Caridad del Cobre, jsem se uzdravil. Velký medailon, dárek od matky, který visí na mých prsou a nikdy jej nesundávám, symbolizuje právě ji. (Pozn. Příčná jizva na pravém bicepsu je na Olivových raných fotografiích dobře vidět.)

dubenoliva-fidel_castro_copy.jpgPozději přivedl Fidel Castro y Ruz k moci povstalce s dlouhými vlasy a jeho železná vůle řídila od té doby celou Kubu. Bodybuilding byl stejně jako v Rusku zakázán. Měli jste místo, kde jste museli pracovat 8-10 hodin denně, o víkendu jste šli do cukrovaru „dobrovolně“ sekat třtinu a po nocích jste museli špehovat sousedy. Vláda vám říkala co máte dělat, kdy to dělat a co si máte myslet. Já to osobně nesnášel, protože jsem rebel. A nemám rád, když někdo řídí můj život.

Rozhodl jsem se odejít, už jsem tady nemohl žít. Ale jak odejít? Tato otázka mi stále zněla v mysli, JAK? Zavolali mi přátelé, prý hodlají utéci na voru. Pozvali mne mezi sebe, možná třikrát nebo čtyřikrát: „Sakra Sergio, pojď s námi! Zbudovali jsme z duší od automobilových kol a dřeva malý vor, a dnes v noci jedeme. Provedeme to skrze La Malecón v Havaně.“ Jednou už jsem málem souhlasil, ale na poslední chvíli jsem cuknul. Bál jsem se totiž, že se utopím, nebo že mne sežerou žraloci. Tohle nebyl ten správný způsob. Domnívám se, že riskovat takhle životy na dlouhé cestě na Floridu byla šílenost.

dubenoliva-fulgencio_batista_copy.jpg* Fulgencio Batista (1901-1973), generál, diktátor, prezident Kuby 1940-1944 a 1952-1959. Za jeho vlády se Kuba stala mezinárodním přístavem pašeráků drog a rájem bohatých gamblerů (latinsko-americké Las Vegas). Armáda i tajná policie měly neomezenou moc. Umožnil výhodné kontrakty pro americké firmy, které stavěly dálnice, železnice, továrny a rafinerie nafty. V polovině 50. let byla 30% obyvatel Kuby negramotných, 30% nezaměstnaných, většina žila v chatrčích a jedla kořínky. Americký kapitál kontroloval 90% dolů, 50% železnic a 25% bankovních vkladů. V roce 1957 vydělaly americké firmy 77 miliónů dolarů, přičemž zaměstnávaly jen 1% obyvatel Kuby.

Rubriku KRONIKA připravuje JOSEF ŠVUB