IN MEMORIAM: Steve Michalik (1949-2012)

9/2004. Kdo chce, ten si jej vyhledá, pro ostatní, dávající přednost internetu, je tady nový.

Steve pocházel z Brooklynu (New York), a narodil se 8. ledna 1949 jako prostřední ze tří sourozenců. Vychrtlého a anemického hocha, jehož inspirací byla komiksová postava Captain America, zaujal bodybuilding už v osmi letech; vážněji ovšem začal roku 1962 se starším bratrem Anthonym. Po maturitě strávil nějaký čas jako dobrovolník ve Vietnamu.

První soutěž Mr. Morristown (New Jersey) vyhrál v roce 1968, rok nato získal cenu Mr. Western New York State a v té době rovněž přešel na nový typ tréninku s prvními známkami pozdější extrémní intenzity. Například nohy trénoval dvakrát týdně pěti cviky po 4 sériích, přičemž v poslední sérii třikrát shazoval váhu. A. Tlaky nohama 15 opakování (200 – 360 kg) v supersetu A2. Zanožování na stroji 15 opakování B. Hack-dřepy 10 opakování (70 – 145 kg) v supersetu B2. Extenze kvadricepsů 10 opakování (100 kg) C. Dřepy 10 opakování (90-185 kg)

V magazínu Ironman tehdy prohlásil: „Grimek, Eiferman, Reeves, Ross a další si vypracovali fantastické postavy bez steroidů. Pokud to nedokážete tréninkem a dietou, nesvedete to nikdy. Nehodlám riskovat zdraví kvůli centimetru na pažích nebo dvěma centimetrům na prsou. Nestojí to za to.“

Na velkou scénu vešel triumfem na AAU Mr. USA 1971. Celý rok přípravy na Mr. America 1972 prožil v agónii, málem to vzdal a rozvedl se – manželka musela jíst u matky, protože Michalikova dieta přišla na 700 dolarů týdně.

Ke snídani měl dva steaky, plechovku tuňáka, tvaroh, 3-4 vejce, tvrdý sýr a proteinový koktejl. Za dvě hodiny jedl znovu: Grilované kuře, zeleninu, vejce a tvaroh, jako dezert 30 tablet sušených jater a další koktejl. Cyklus opakoval desetkrát denně, k tomu 1000 I.U. vitamínu E, 5 gramů vitamínu C a B-komplex. Pracoval jako komerční technik a v kanceláři měl ledničku i mixér, dokonce mohl po obědě spát.

V Detroitu dne 11. června 1972 byl Steve Michalik vyhlášen mistrem Ameriky. Na výšku 180,5 cm vážil dokonale symetrických 104 kg, kolem prsou měl 132 cm, biceps 51 cm, pás neskutečných 73 cm, stehno 66 cm a lýtko 48 cm. Třetí významný úspěch, 1. místo ve vysoké kategorii NABBA Mr. Universe amatérů, zaznamenal s váhou 113,5 kg v roce 1975.

Jenže – a to bylo osudové rozhodnutí – už roku 1973 dostal od rodinného lékaře vzorky Dianabolu a injekce Durabolinu. Pak se v Evropě seznámil s jistým francouzským bodybuilderem (měl iniciály S.N. a již nežije ), který jej o steroidech a jejich účincích dál poučil. Netrvalo dlouho a Michalik se na nich stal psychicky závislý. „Neměl jsem potuchy, že je na nich něco špatného,“ řekl nedlouho před smrtí. „Vše začalo tak po 8-10 letech. Kdybych věděl o problémech se srdcem, játry a ledvinami, jež mne čekají, držel bych se stranou. Steroidy jsou časovaná bomba. Můžete je nebrat dvacet let jako já, ale ničivé semínko je stále živé.“

Nedlouho po soutěži Mr. Universe se Michalíkův automobil srazil s popelářským vozem. Steve skončil v nemocnici se zlomenou páteří a tři následné roky strávil na vozíku. Vyzbrojený buldočí vůlí však Steve dokázal nemožné – z vozíku vykročil do posilovny a nakonec se vrátil na pódium. Kvůli bolestem nemohl pořádně cvičit s činkami a tak vymyslel trénink na strojích a kladkách, jenž v literatuře dostal název Intensity or Insanity (Intenzita nebo šílenství). Ve své posilovně ve Farmingdale na Long Islandu dřel šestkrát týdně a dvakrát denně; první den břicho, záda a bicepsy, druhý den ramena, tricepsy a lýtka, třetí den stehna s hrudníkem.

Co je na tom tak šíleného? Michalik nahrazoval váhy množstvím sérií, krátkými pauzami a ubíráním zátěží. Trénink břicha trval 40 minut, pak udělal asi 65-70 sérií různých přítahů na kladkách s půlminutovými přestávkami a večer jej čekalo 45-50 sérií na bicepsy. Dávky postupně snižoval, takže druhý den dělal „jenom“ 45 sérií a třetí 25 sérií.

Slavný comeback na pódium se uskutečnil na IFBB Grand Prix 1980 v Miami, kde byl čtvrtý, a televizní komentátor Arnold Schwarzenegger jej překřtil na „Fantoma.“

Do roku 1983 absolvoval Steve Michalik sedm profesionálních soutěží, z toho tři Grand Prix, na Night of Champions dopadl 12. (1981) a 11. (1983), a podobně na Mr. Universe profesionálů 1983-1984.

Následky dlouhé pauzy po havárii vedly k tomu, že se Michalikovi i přes děsivé dávky anabolických steroidů nedařilo nabýt požadovanou formu, začal se propadat do depresí, střídaných záchvaty zuřivosti. To byly chvíle, kdy vyhazoval čumily ze dveří a někdy prý přímo čelním oknem, a k těmto historkám patří i ty o pití hadího jedu a požívání výtažků z opičích mozků kvůli růstovému hormonu…

Aby vydržel svoje brutální tréninky, míchal si vražedné směsi medikamentů včetně speedu, a uklidňujících látek, aby vůbec mohl usnout. Jeho tělo se zvolna rozpadalo a krevní tlak měl 240/110. Dostával takové migrény, že mu syn musel balit hlavu do ledu. Ačkoliv dřel do úmoru, svaly měkly a klouby se měnily na želatinu. Na jedné soutěži se zhroutil a málem zemřel. Ledviny vypovídaly službu, vlasy zešedly a kůže na těle visela v záhybech. Nakonec přišel infarkt… Michalikovi tenkrát zachránil život detoxifikační program. Trval 21 dnů a skládal se z hodiny běhu, po níž následovaly hodiny v sauně…

Bývalý profesionál se zotavil natolik, že v šedesáti vážil metrák a znovu nabyl svůj 73 cm pás. Věnoval se osobnímu trenérství ve svém gymu a telefonickým konzultacím, mimo to objížděl posilovny s přednáškami, varujícími týnejdžry před dopingem.

„Dobrý doping neexistuje, pouze špatný doping a zk— bastardci, kteří vám jej prodají.“ A ještě dodal: „Za to, co jsem dělal, se nestydím. Nechci si ale nasazovat masku hrdiny. Kdybych svými zkušenostmi mohl pomoci jedinému člověku, budu šťastný.“

Čtyři roky poté, dne 24. května 2012, Steve Michalik – pravděpodobně vlastní rukou – zemřel.

KRONIKU M&F ONLINE připravuje JOSEF ŠVUB