Činky a kolo

25. 5. 2009

Ptáte se, jak jdou tyto dvě činnosti – u mnoha lidí skoro posvátné, obřadné a vytěšené – dohromady, pokud vůbec? Myslím kulturistiku a cyklistiku. Je možné spojovat, lépe řečeno střídat a vzájemně kombinovat posilovnu s ježděním na kole? Moje odpověď je ANO. Dokonale!

Prvně, sezónní cyklistika, myšleno amatérsko-turistické hobby-cestování, klidně v návaznosti s vlaky a dalšími prostředky hromadné dopravy, je přímo ideálním doplňkem a protiváhou posilování pro fitness. Trénink typu série-pauza je svým způsobem jednotvárná, jednostranná a monotónní činnost v uzavřených prostorách s vydýchaným vzduchem. Interiér máte okoukaný, cviky jakbysmet, pocity po odcvičené hodině dobré, ale že byste zrovna skákali radostí? Ovšem, překonali jste bolest a dokonce se vám podařilo v poslední sérii zvýšit váhu, taky zádové a další svaly máte dnes napumpované lépe než jindy, celkově se však těšíte jen na jídlo a pasivní odpočinek vleže.

Výlet nebo vyjížďka na kole se nalézají v jiné dimenzi. Z okna bytu na Moravě, kde momentálně přebývám, vidím cyklistu na horském kole, a za ním rodinka; táta, máma a synek, všichni s novými bicykly. Dorazili vlakem a studují mapu. Možná se pustí směrem na Valticko-lednický areál, zamíří okruhem okolo Pálavy, nebo se vydají mezi vinicemi do Modrých hor kolem Bořetic a prostřídají silnici s cyklostezkami. Jejich trasa bude jako film v reálu, nekonečný sled výhledů a scenérií, vnímaný všemi smysly, procítěný ve stoupáních stehenními i lýtkovými svaly, rytmickým otáčením pedálů a nehlučným prouděním vzduchu do plic. Mentalita posilovny je zvolna a silně, na kole dlouho a/nebo rychle. Nebýt to stará vesta, rozepíši se ještě o nikoliv nepodstatném působení endorfinů, zvaných hormony štěstí, a doplním o faktor známý všem dobrodruhům – poznávání nových míst, oblastí i lidí.

Učiňme srovnání. Posilovna je stabilní bod, kde naplňujete svoje touhy po síle a/nebo muskulární postavě. S kolem a na kole si rozšíříte obzory, obrazně i doslova, protože série dřepů s těžkou váhou je jedna věc, zatímco sto kilometrů na kole druhá. To, že se navzájem nevylučují, nýbrž skvěle doplňují, pokládám za fakt.

Vezměte sílu a vytrvalost, dvojí práh bolesti, jak cítíte svaly lýtek po 15 výponech a po 3 tisícovkách šlápnutí do pedálů v kopci, zvažte málem filosofické hledání podstaty i rezerv, hladiny odolnosti, výdrže a morálky, což jsou veličiny proměnné a veskrze individuální. Máme je v sobě, jen je kloudně neznáme, nejsme zvyklí do nich pořádně hluboko sáhnout. Když už máte silné a svalnaté tělo, proč ho nezkusit používat jinak než tím, čím jste si ho vypěstovali?

Pokud má cyklistika zápory, chcete-li nevýhody, je to závislost na počasí. Obyčejní jezdci věší kolo na podzim na háky a s jarem jej z nich sundávají. Jestliže jste v zimě pilně cvičili dřepy, výpady a výstupy na bednu, máte to při prvním výjezdu v nohách a kopce tolik nebolí. Jistý známý, bývalý závodník, dává bicykl na zimu do zvláštního stojanu, místo zadního kola nasadí kotouč s třecí brzdou a den co den hodinu šlape. Co víc, ještě tím vyrábí elektřinu!